a nejradši s cizími lidmi. ještě radši s důchodcema. a nejradši, když sem si jistá svou pravdou:)
dneska jsem jela ze školy domů. jako obvykle, kolem sedmé.. v autobuse se mnou jeli dva důchodci, pán s paní. většinou cizí rozhovory neposlouchám ale dvojice se bavila dost nahlas a o tématu, ke kterému mám co říct. o „dnešní mláděži“. kritikou nešetřili, ostatně jak to tak bývá..
po chvíli jsem se do rozhovoru vložila s tím, že přeci nemůžou házet do jednoho pytle a navíc, ta „dnešní zkažená mládež“ to má přeci jen o něco těžší. paní mi začala zuřivě vysvětlovat, že tak to přece vůbec není, že si to děláme sami, protože všichni fetujeme, jsme drzí, nevychovaní a tak dále..
opět, házení do stejného pytle.
snažila jsem se paní vysvětlit, že ona v mém věku například rozhodně ze školy nechodila kolem sedmé, neměla rozvedené rodiče(co má dneska skoro každý..), nebyli na ni kladeny tak vysoké nároky, aby dostala dobrou práci, stačila jí v podstatě maturita, kterou dneska já potřebuju i na uklízečku, kterou teda fakt dělat nechci:).
samozřejmě si nestěžuju, tak to prostě je. a má to své výhody. ta „dnešní zkažená mládež“ je totiž obecně mnohem vzdělanější (pominuli ty jedince, kteří se o nic nezajímají, kterých je teda bohužel pořád docela dost..), soběstačnější, a prostě lepší:)
Paní si sice pořád jela svou ale její muž přikyvoval.
že by o jednoho protivného a nevychovaného důchodce míň:)?
Žádné komentáře:
Okomentovat